Životopis Jana Fischera, kandidáta na prezidenta

Ing. Jan Fischer, CSc.

Narodil se 2. ledna 1951 v Praze. Otec RNDr. Otto Fischer se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd a maminka Věra byla rovněž statističkou.

Tatínka, kterého jsem vždy oslovoval křestním jménem - Oto, jsem vždycky bral za svého staršího přítele, na kterého jsem se mohl obrátit se vším. Měl charisma a současně i dobré mravy. Byl výborný matematik, statistik, pedagog na vysokých školách a zabýval se uplatněním statistiky ve šlechtitelství, genetice a psychologických testech.

V roce 1974 Jan Fischer absolvoval Národohospodářskou fakultu pražské VŠE, konkrétně obor statistika a ekonometrie. První pracovní uplatnění našel v tehdejším Výzkumném ústavu sociálně ekonomických informací, který byl součástí Federálního statistického úřadu. V letech 1982 až 1985 pak působil jako odborný referent ve Federálním statistickém úřadu. Poté se stal ředitelem odboru a v této funkci působil až do roku 1990.

V letech 1980-1989 byl členem KSČ.

Vstup do KSČ v roce 1980 není ničím, nač bych byl pyšný. Nebudu se odvolávat na to, že taková byla doba a že bez členství ve straně bych do roku 1989 nemohl dělat svou práci na takové úrovni, na jakou jsem byl odborně připraven. Byl to ústupek minulému režimu. Ústupek, kterého dodnes lituji.

V roce 1990 byl jmenován místopředsedou FSÚ a po zániku federace o dva roky později zastával stejnou funkci v Českém statistickém úřadu. Stál v čele týmu, který byl odpovědný za přípravu a zpracování výsledků prvních polistopadových svobodných voleb. V této práci pokračoval v případě všech voleb do zastupitelských sborů, které následovaly v dalších letech. Do jeho působnosti vedle voleb patřila i většina ekonomických statistik produkovaných Českým statistickým úřadem a měl na starosti i harmonizaci tuzemské statistiky s pravidly a praxí Evropské unie ve spolupráci s evropskými institucemi, zejména pak se statistickým úřadem EU Eurostatem.

V roce 2000 byl z funkce 1. místopředsedy odvolán a posléze přijal nabídku pracovat jako šéf oddělení produkce společnosti Taylor Nelson Sofres Factum. V roce 2001 jej Mezinárodní měnový fond vyslal do Východního Timoru, aby v rámci mise OSN pomohl položit základy moderní a nezávislé statistické služby. V březnu 2002 se přesunul do akademického prostředí, které mu bylo vždy velmi blízké, a stal se vedoucím výzkumných pracovišť Fakulty informatiky a statistiky VŠE.

Na Východním Timoru jsem měl pomoci s vybudováním statistického úřadu. V lepkavém vedru jsme společně s  filipínským kolegou pracovali ve spartánských podmínkách na obytné plovoucí lodi. Jedním ze základních problémů bylo, jak vlastně budeme sbírat statistická data na poničeném ostrově, kde nefungují ani rozvody elektřiny. Úkol jsme však splnili a dnes vím, že staťák Východotimorské demokratické republiky funguje a drží se odborné „kuchařky“, kterou jsem sepsal.

V roce 2003 byl Jan Fischer jmenován předsedou Českého statistického úřadu, a tak se po třech letech   vrátil na své dřívější působiště.

Profesí i srdcem jsem zůstal statistikem. Proto jsem se smutkem sledoval, jak mé bývalé působiště v pražském Karlíně nejprve doslova smetla rozvodněná Vltava v létě 2002 a o necelý půlrok poté zasáhla statistiku krize důvěry v podobě chyby v datech o zahraničním obchodu. Nad nabídkou, která přišla počátkem roku 2003, vrátit se do ČSÚ jako jeho předseda jsem proto nijak neváhal. Mou prioritou bylo vrátit statistice důvěru, spolehlivost a dobrou pověst. Současně jsem úřad připravil na vstup do rodiny evropských statistiků.

Po pádu koaliční vlády na jaře roku 2009 jej Mirek Topolánek na základě politických dohod oslovil s nabídkou na post předsedy tzv. překlenovací vlády nestranických odborníků, kterou přijal. Vládu v čele s Janem Fischerem jmenoval prezident republiky 8. května 2009.

K nejdůležitějším úkolům úřednické vlády patřilo především úspěšné dokončení předsednictví EU, příprava státního rozpočtu na rok 2010 a bezchybný chod státní správy do předčasných voleb předpokládaných na podzim 2009. Ty, jak známo, odmítl Ústavní soud a mandát kabinetu skončil až po volbách v řádném termínu na konci května následujícího roku.

Prostředí Strakovy akademie mi nebylo cizí. Své šéfy jsem jako místopředseda statistického úřadu už od roku 1990 velmi často zastupoval na zasedáních vlád a z pozice předsedy ČSÚ jsem se zasedání vlády účastnil pravidelně.

Všech těchto úkolů se úřednický kabinet Jana Fischera zhostil se ctí a povedlo se důstojně a profesionálně dokončit předsednictví Evropské unii včetně dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy.

„České předsednictví končí dobře. Pan Fischer odvedl velmi dobrou práci, je to člověk, který dělá klidnou, inteligentní a rozumnou práci,“ ocenil výkon Jana Fischera francouzský prezident Nicolas Sarkozy bezprostředně po zasedání Evropské rady 19. června 2009 v Bruselu.

V době celosvětové hospodářské krize, kdy hrozil rekordní schodek státního rozpočtu ve výši 230 miliard Kč, Fischerova vláda prosadila úsporný rozpočet, díky němuž ušetřila téměř 70 miliard korun. Zlepšilo se i čerpání evropských peněz, což byla jedna z jeho premiérských priorit. Přijala také několik protikorupčních opatření. A v neposlední řadě se povedlo efektivně zasáhnout proti narůstajícímu extremismu.

Fischerova vláda také připravila základní rámec státního rozpočtu na rok 2011 a spolu s ním i řadu dalších expertních materiálů, o nichž měla  rozhodnout  již politická vláda vzešlá z voleb v květnu 2010. Patřily mezi ně např. aktualizace energetické koncepce státu, závěry obnovené tzv. Bezděkovy komise ve věci penzijní reformy, strategie financování dopravní infrastruktury a řada dalších resortních materiálů a předloh zákonů.

Bylo to nelehkých třináct měsíců v nelehké době. Když jsem se ujal role předsedy vlády, věděl jsem, že úkol, který jsem tehdy přijal, nebude jednoduchý. Přiznám se, že realita byla ale nakonec ještě o něco složitější, než jsem původně předpokládal, a to především z důvodu zrušení termínu předčasných voleb a následného prodloužení mandátu vlády. Věřím a doufám, že vláda, kterou jsem vedl, si vedla dobře a navázala na dobrou tradici úřednických vlád První republiky a že na nás historie nebude vzpomínat ve zlém.

Na základě úspěchu v mezinárodním výběrovém řízení se v září 2010 stal Jan Fischer viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, kde má na starosti zejména zahraniční a environmentální aktivity. V současné době čerpá v EBRD neplacené volno a po oficiální registraci kandidátem na post viceprezidenta rezignuje.

Ovládá angličtinu a ruštinu, domluví se také německy a francouzsky.

Je členem kupř. České statistické společnosti, Mezinárodního statistického institutu, Vědecké rady a Správní rady Vysoké školy ekonomické v Praze a členem Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Z členství v těchto institucích a radách mu neplyne žádný příjem.

Z prvního dvanáctiletého manželství má syna Jakuba, který působí jako prorektor VŠE pro strategii, a dceru Kateřinu, která pracuje jako poradkyně v oblasti sportu. Z druhého manželství pak syna Jana, který nyní studuje na Univerzitě St. Andrews ve Skotsku. Manželka Dana, která pracovala rovněž ve statistickém úřadu, je v invalidním důchodu. Jejich manželství trvá 24 let.

Společně vlastní byt na barrandovském sídlišti a chalupu v Posázaví.